Fotbalista.com

Jaké to bylo v roce 1989

Věková struktura v české lize se za posledních dvacet let výrazně změnila. Kádry ligových týmů zestárly v průměru o více než dva roky a trenéři se stále více spoléhají na zkušené třicátníky, než tomu bylo před listopadem 1989. Hlavní příčinou je podle většiny odborníků zřejmě změna ekonomických poměrů.

Na soupiskách všech šestnácti týmů federální ligy bylo v létě 1989 všehovšudy 25 hráčů ročníku 1959 a starších. O deset let později měly týmy samostatné české ligy místo pro 62 třicátníků, letos jich je dokonce 94. A věkový průměr celé ligy se vyšplhal z předrevolučních 23,27 na současnou hodnotu 25,4 roku.

V létě 1989 byl nejstarším ligovým matadorem chebský Milan Lindenthal, ročník 1955. Po třech zápasech ale ze sestavy zmizel a ukončil ligovou kariéru. Přitom na podzim hráli nejvyšší soutěž i bezmála čtyřicetiletí Martin Vaniak, Martin Müller nebo Dalibor Slezák.

Ligové týmy v roce 1989 byly zpravidla věkově homogenní. Zodpovědnost ležela především na střední generaci fotbalistů, tedy hráčích okolo pětadvaceti, dnes se věkový rozptyl mnohem víc rozšířil. V současné době dostávají o mnoho dříve šanci talentovaní mladíci, ale zároveň se výrazně prodloužila aktivní kariéra fotbalistů staršího věku. Střední generace hráčů ve věku 23 až 27 let tak téměř vymizela ze scény a na dnešních soupiskách tvoří jen 36 procent hráčů.

Můžeme mluvit o lepší zdravotní péči a propracovanější prevenci zranění, ale největší změny nastaly v odchodech hráčů do zahraničí. Zatímco v socialistickém režimu museli fotbalisté čekat, až překročí hranici 30 let, nyní může odejít každý hráč v jakémkoliv věku kdykoliv a kamkoliv, jak se mu zlíbí. Zatímco za minulého režimu našli hráči uplatnění pouze v nějaké průměrné regionální soutěži, aby mohli výrazně vylepšit rodinný rozpočet, v současnosti odcházejí za obrovské sumy do evropských velkoklubů v nejkvalitnějších ligách světa.

Opravdu velkých přestupů hráčů na vrcholu kariéry, jakým byl například odchod Jozefa Chovance do Eindhovenu, bylo poskrovnu. Zato do nižších soutěží, hlavně v Rakousku, zamířilo jen v roce 1989 devatenáct zkušených hráčů.

Ukázalo se, že zahraniční kluby stály jen o prvotřídní fotbalisty nebo o mimořádně talentované mladíky, a tak většina hráčů střední a mladší generace zůstávala v českých klubech. Zlepšující se ekonomickou situací v českém fotbale ustal i exodus “vysloužilých” třicátníků do regionálních soutěží.

Velká změna nastala až v roce 1996, hlavně po úspěchu na EURU 1996. Téměř všechny hvězdy českého výběru vykoupily z české ligy slavné evropské celky. Právě tímto úspěchem si Česká republika získala velké jméno v Evropě, které si v dalších letech upevňovala a zlepšovala. A to se projevilo výrazně i na přestupové politice.  “Hráči okolo pětadvaceti tu chybí, hrajeme napůl s dětmi a napůl s přestárlými,” řekl jeden z nezkušenějších trenérů Ladislav Škorpil.

Ukázkovým příkladem je jeho bývalý zaměstnavatel Liberec. Pět veteránů nad 32 let na jedné a početná skupina mladíků na druhé straně.

Dalším výrazným faktorem změny věkového průměru hráčů je vracení hráčů z ciziny domů. Do české nejvyšší soutěže se většinou vrací vysloužilí veteráni, které už nikde v Evropě nechtějí. Špatné ovšem je, že často nemají ani výkonnost na českou soutěž a často v tichosti po krátké době ukončí kariéru, protože se jednoduše neprosadí.

Při pohledu na archivní záběry je přitom zřejmé, že herní styl se za dvacet let změnil směrem k větší běhavosti, což si s rostoucím věkem hráčů poněkud protiřečí. Dnešní liga je velmi bojovná, plná nasazení a pohybu.

Před dvaceti lety byla úroveň mnohem výš, než je tomu nyní, možná že chybí i konkurence ze Slovenska.