Fotbalista.com

Rozloučení s Veselým

V pátek 6. listopadu v 13:00 proběhne poslední rozloučení se slávistickou legendou Františkem Veselým, které se bude konat ve velké obřadní síni krematoria ve Strašnicích. Legendární fotbalový útočník zemřel náhle tento pátek na selhání srdce ve věku 65 let. Už od pátku mu lidé přinášejí květiny a svíčky k improvizovanému pomníku k hlavnímu vchodu na stadionu v Edenu.

Jeho památce bude věnován také dnešní utkání Evropské ligy mezi jeho srdeční Slávií a španělskou Valencií. Před začátkem utkání proběhne za legendu minuta ticha, zvláštní rozloučení prý chystá klubové vedení i fanoušci. Navíc by měly oba celky nastoupit s černými páskami na rukávech k poctě oddaného fanouška i hráče.

Duše neuvěřitelného srdcaře vyhasla ve spánku dne 30. října v ranních hodinách. Fotbal hrál téměř do úplného konce života, naposledy ještě dva dny před smrtí. Smutek fotbalového fanouška se dá srovnat snad jen se smrtí Angličana Bobbyho Robsona. Veselý byl na svůj věk neuvěřitelně živý a plný elánu. Mladším souputníkům ukazoval, jak se dá udržet ve formě a fit. Vedl příkladný život a dodržoval přísnou životosprávu. Nepil žádný alkohol, i proto se mu vyhýbaly nemoci a zranění.

I v důchodcovském věku byl stále profesionálním fotbalistou. Hrál za starou gardu Slávie i za mužstvo internacionálů, kde byl kapitánem. Slávistický dres oblékal dlouhých sedmadvacet let. Celkem nastoupil k 920 utkáním a vstřelil v 404 ligových zápasech 61 branek. Mistrovského titulu se jako hráč v sešívaném dresu nedočkal, musel si pro něj odskočit na vojnu do Dukly. Exceloval i v národním týmu, kde cvičil v rychlosti a technice nejlepší evropské obránce. Byl důležitým členem mistrů Evropy z roku 1976, za reprezentaci odehrál 34 utkání. Kariéru dohrál v Rapidu Vídeň.

František Veselý byl živoucím důkazem člověka, který se fotbalu vždy věnoval na 100 procent. Na hřišti nevypustil jediný souboj, ani v přátelských zápasech, ani v pokročilém věku. Po skončení kariéry se chodil dívat na zápasy milované Slávie do hlediště. Nejenom na domácí, ale i na venkovní. Těžce nesl azyl na Strahově a nakonec se dočkal vlastního stadionu. Byl jedním ze symbolů nového Strahova, kde provedl také slavnostní výkop úvodního zápasu. Se ctí prodloužil rodinnou tradici. V sešívaném dresu hrával jeho otec i syn.